MITO, RENTAL SERVICE s.r.o.

Na první pohled to vypadá jednoduše: podle ustanovení zákoníku práce je zaměstnavatel povinen v případech, kdy jde o prostředí, kde oděv nebo obuv podléhá při práci mimořádnému opotřebení, znečištění nebo plní ochrannou funkci, poskytovat zaměstnanci jako osobní ochranné pracovní prostředky také pracovní oděv nebo obuv. Zákoník ani jiný předpis však neupřesňuje, co je to mimořádné opotřebení nebo znečištění. Výklad i aplikace se pak samozřejmě liší.

V praxi se lze setkat jak s umírněným přístupem, tak s krajnostmi. Od přesvědčení, že poskytování pracovních oděvů a obuvi je socialistický přežitek (autentický výrok: "Nevšiml jste si, že už tu máme kapitalismus?") po přidělování nových montérek rok co rok, bez ohledu na to, že ty loňské jsou plně funkční. Rozhodování zaměstnavatelů v těchto nejasných případech se pak samozřejmě řídí jejich zájmy, zejména ekonomickými. Přesto neškodí podívat se na "nejpravděpodobnější" výklad tohoto ustanovení a jeho aplikaci v praxi.

Použijeme-li k tomuto účelu obyčejný selský rozum, pak si nelze nepovšimnout, že všechny systémy přidělování ve všech podnicích mají jedno společné: pracovní oděvy nikdy nedostávají administrativní pracovníci. Proč? Má se zato, že jejich práce jim v 99% umožňuje provádět ji v občanském oděvu. Po většině manuálních pracovníků však dost dobře nemůžeme chtít, aby bez jakéhokoliv převlékání odcházeli ze zaměstnání v tom, v čem pracovali.

Logický výklad tedy je, že nadměrné znečištění nebo opotřebení je takové, které neumožňuje pracovat v občanském oděvu. Jak již bylo řečeno, zaměstnavatelé, kteří se takovému pojetí z ekonomických důvodů brání, samozřejmě s podobným vysvětlením spokojeni nebudou. Zvláště když se pak s poskytováním oděvů a obuvi váže i povinnost o ně pečovat. Na druhé straně může pomoci zaměstnavatelů, kteří je poskytovat chtějí, ale obávají se třeba reakcí ze strany finančních úřadů.

Proto je také třeba mít vše "papírově" doloženo. Buď dohodou s odbory, nebo firemní směrnicí, která definuje nároky a rozsah poskytovaných OOPP.

Podívejme se však ještě na periodicitu přidělování pracovních oděvů. Z dřívějška je často přejímán zvyk dávat je pracovníkům jednou ročně. K tomu se váže i posuzování oděvu podléhajících mimořádnému opotřebení nebo znečištění jako oděvů, jejichž životnost nepřesahuje rok. Je však třeba upozornit, že z ekonomického hlediska se může jednat o plýtvání (a stejný názor může mít i finanční úřad), ale také o bezpečnostní riziko. Často se totiž stává, že zaměstnanci používají staré oděvy (které jim vydrží dva i tři roky) a nové si schovávají, nebo je odnášejí domů.

Ne všichni pracovníci BOZP pak například vědí, že některé typy tzv. mofosů, zejména levnějších, lze pouze chemicky čistit, a to nejvýše desetkrát. Pak se nehořlavá složka vytratí a ze svářečských oděvů se stávají běžné hořlavé šaty. Pokud má pracovník nové mofosy uloženy skříňce do zásoby a používá staré, může snadno dojít k závažnému pracovnímu úrazu.

Mělo by tedy platit, že nový oděv se vydává za opotřebený a to tehdy, když ten je na hranici funkčnosti (ale mohou být i další kritéria, jako je například vzhled, poškození atd.). Nemělo by tedy docházet k tomu, že zaměstnanec dostane nový oděv, ačkoliv ten předchozí měl sotva třikrát na sobě.
Mnozí zaměstnavatelé však hromadění použitých montérek tolerují, protože jejich větší množství usnadňuje "svépomocnou" údržbu. Pracovník pak může oděv odnést domů na vyprání, aniž by hrozilo, že se nebude mít do čeho převléct. Ovšem s výše popsanými bezpečnostními riziky.

Z pohledu organizačního i bezpečnostního je tedy v mnoha případech výhodným řešení pronájem pracovních oděvů, který řeší nejen "spravedlivou" obměnu opotřebovaných oděvů, ale třeba i třeba výše popsanou problematiku sledování životnosti ochranných vlastností oděvu. A ačkoliv obecně panuje domněnka, že se jedná o řešení nákladné, v mnoha případech je opak pravdou.

Chcete být informováni o nových článcích a informacích na našich stránkách? Objednejte si bezplatný newsletter.